123



Stránky připravuje:

Ing. Jaromír Lukášek, CSc.
lukasek@welding.cz

Aktualizováno: 10/05/2007

02_4-2  Adheze a ošetřování povrchu

Povrchy spojovaných dílů, ke kterým má aplikované lepidlo dlouhodobě vytvořit silnou přídržnost, jsou stejně jako dříve prvním předpokladem pro úspěšné lepení. Že přitom nakonec dojde na nejhořejší vrstvu atomů, bylo doloženo na příkladech experimentálně zjištěného stavu: U nerezavějících ocelí se vytváří občas na chromoxidové pasivované vrstvě ještě jedna zcela tenká vrstva kysličníku železa, na které lepidlo sice dobře drží, ta ale není korozivzdorná a může proto způsobit selhání lepeného spoje. Druhý případ se týká odstranění tenké silikonové vrstvy na povrchu skla, která zcela zabrání přídržnosti na této ploše. Těmto problémům se věnuje jedna práce. V první části jde opět o analytický důkaz této mimořádně tenké povrchové vrstvičky a ve druhé části o vliv přídržných lepicích pásů a oddělovacích papírů/fólií na bázi silikonu na jiné lepené spoje.

Výzkumy se zabývaly vytvářením hraniční vrstvy mezi povrchem spojovaného dílu a tvrdnoucím lepidlem pomocí hliníkové slitiny a epoxydového modelového systému. Nejdůležitější závěry jsou: V dvousložkovém systému složeném z epoxydového spoje a aminového tvrdidla je to tvrdidlo, které se jako první na hliníkovém oxidickém povrchu adsorbuje. To má daleko sahající důsledky pro strukturu tvrdnoucí epoxidovou pryskyřice od hraniční plochy směrem do jí neovlivněné oblasti pryskyřice. I povrchové ošetření hliníku má vliv. Ve srovnání s odmastěnými a skleněnými kuličkami a korundem tryskanými povrchy se na povrchu hliníku vytváří kyslíkem bohatší nebo chudší povrchová vrstva. To má rovněž důsledky pro síťovací reakce epoxidové pryskyřice.

Bylo šetřeno, jak morfologie a chemie povrchové plochy ovlivňují dlouhodobou odolnost hliníkových lepených spojů v závislosti na ošetření povrchu. Byly zjišťována pevnosti ve smyku při použití za horka tvrdnoucího jednosložkového lepidla po různých ošetřeních povrchu, přičemž byly vzorky po lepení různě médii zatěžovány. Chemicky předošetřené povrchy vedly k dlouhodobě stabilním spojům. Po ošetření povrchu provedená analytická šetření povrchu ukazují pro oba způsoby moření blízce identická rozdělení prvků s velkými odchylkami od povrchu hliníku odmastěného acetonem. Jako příčina pro rozdílná chování lepených spojů z hlediska stárnutí se jeví submikroskopická morfologie povrchu spojovaných dílů s jeho chemickým složením. Hraniční zóně kovových oxidů a polymerů se při tom přisuzují vlastnosti na způsob spojovací látky.

Z přehledu uveřejněných prací vyplývá, že výzkum adheze nyní pokročil hluboko do nanostruktur. Cílem je získat z hlediska stárnutí stabilní spoje a přitom se současně vzdát předošetření, která jsou jak časově a finančně náročná, tak i zdravotně závadná a nešetřící prostředí (sloučeniny chromu).

Zpět na Vývojové tendence



logo welding.cz