123



Stránky připravuje:

Ing. Jaromír Lukášek, CSc.
lukasek@welding.cz

Aktualizováno: 10/05/2007

01_2-15 Technika pájení

Pájení laserovým paprskem otevírá na základě řízeného tepelného příkonu nové možnosti zapouzdřování krabic na bázi keramika-sklo, jaké se vyskytují v oboru elektrotechniky. Pájecí pokusy na základním tělese z oxidu hliníku a na plochém skleněném kotouči z D263 (borosilikátové sklo) stejně jako na dvou plochých skleněných kotoučích se skelnou pájkou s analogickou roztažností daly pájené spoje bez trhlin, s omezenou pórovitostí a s těsností na prostup hélia.

Obloukové pájení svorníků (LBL) dosáhlo v technice spojování svou zralost. Dají se tak nyní spojovat plech se svorníkem z vysokouhlíkové oceli, což při svařování vede k zakalení a k možným trhlinám. Při svorníku o průměru 16 mm je průvar blízký nule. Tvorba trhlin způsobených vodíkem nebo ztvrdnutí vlivem intermetalických fází je při LBL zřetelně snížena. Tím jsou možné spoje nelegovaných svorníků s Cr-Ni-ocelí. První zkoušky ukazují, že i Cr-Ni-svorníky je možno pájet s hliníkovými plechy. Obloukové pájení svorníků je možno realizovat se stejnou technikou jako přivařování svorníků. Vhodná je zejména varianta s krátkodobým odtrhovacím zapalováním. Při obloukovém pájení svorníků se nevytváří společná tavná lázeň spojovaných dílců jako při přivařování svorníků. Na konec se roztaví i pájka. Možnosti použití byly ukázány na praktických příkladech.

Dobré výsledky byly docíleny u kolejnicového materiálu 9ISZV s obsahem uhlíku 0,81% za pomoci LBL s pájecími fóliemi. Při tahových a zkrutových zkouškách došlo k poruchám v neovlivněných částech svorníků a byl docílen úhel ohybu 90o. Rovněž další pokus obloukového pájení svorníků ve vzhledových částech staveb byl úspěšný. Pomocí LBL bylo realizováno spojení, při kterém byl připájen "černý" svorník o průměru 16 mm na "bílý" plech CrNi (tl. 2,5 mm). Při tloušťkách plechů do 1,5 mm vykazují LBL-spoje nižší pevnosti než svary svorníků, avšak vyšší než konvenční spoje plamenem. Při tloušťkách plechů nad 1,5 mm se dosahují při LBL-spojích stejné hodnoty pevnosti jako svarech obdobných materiálů. Ve srovnání se svarovými spoji nabízí obloukové pájení zřetelně nižší tepelný příkon, výrazně zmenšený průvar a vysokou pevnost, a to i u zakalitelných ocelí.

Zvyšující se rozsah použití hořčíku jako konstrukčního materiálu vyžaduje vývoj odpovídajících pájecích technologií. AZ91A a AZ31 sloužily při tom jako základní materiály. Na základě testů roztékavosti byly jako základ pro pájky zvoleny Mg-Zn-slitiny. Pro bodové pájecí pokusy byly jako pájky použity různé fólie z čistých materiálů. Zkoušky ukázaly, že je možné spojovat AZ91A pomocí Mg-Zn-pájky. Pro bodové pájení se jako přídavný materiál nejlépe osvědčila hliníková fólie.

Pro tvrdé pájení oxidu hliníku s kovy byla vyvinuta vysokoteplotní pájka na bázi paladia. Kromě vysoké teploty tavení (1555 oC) a odolnosti proti oxidaci může paladium vytvářet s řadou prvků směsné krystaly, což dává možnosti vývoje pájek "na míru". Jako legovací prvky se přidávají Cr, V, Ti a Y. Experimentálně bylo vyšetřováno smáčení a vytváření spojů Pd-pájecích slitin pro tvrdé pájení Al2O3/Al2O3-spojů (AL300 s hmotnostním podílem 97,6% Al2O3 a s CaO a SiO2 jako sintrovacími přídavky a Al997 s obsahem 99,7% Al2O3). K tomu byly použity fólie z pájecích slitin Pd-6Cr, Pd-10Cr a Pd-6V a dále fólie z čistých prvků Pd, Ti, Y, V a Cr, které vytvořily pájecí slitinu. Smáčecí chování legovaných fólií nebylo z důvodů oxidačních problémů jednoznačně rozeznatelné, avšak přesto se jeví Al997 jako smáčitelné, Al300 nikoliv. Při pokojové teplotě byly docíleny u všech pájecích slitin poměrně vysoké pevnosti spojů. Spoje s Pd-6Cr vykázaly tuto pevnost až do 1000 oC. Byly diskutovány příčiny rozdílů ve smáčivosti.

Zpět na Vývojové tendence



logo welding.cz